Současný stav poskytování hypoték a úvěrů společnostmi s bankovní licencí je tento.
Žadatel ať už fyzická, nebo právnická osoba podá žádost o poskytnutí, hypotéky, půjčky, nebo obdobného nástroje a banka začne konat. Provede sadu úkonů na jejichž základě rozhodne o kladném, nebo zamítavém stanovisku. Všechna tato činnost je honorována různými bankovními poplatky.
Pokud je vyjádřeno kladné stanovisko dojde k sepsání smlouvy a dále dojde k zanesení dat o nové smlouvě do bankovního systému.
Je velmi důležité, co se v tomto momentu stane!
Banka na stranu aktiv zapíše svoji pohledávku vůči žadateli a na stranu pasiv stejnou částku jako svůj závazek vůči žadateli. Tento svůj závazek neprodleně vyrovná další operací a to tím, že na účet žadatele připíše tuto částku a tím vyrovná svůj závazek vůči žadateli.
No a co? Banka poskytla úvěr a žadatel má závazek splatit jistinu.
Je nutno všimnout si ještě jedné rozhodující skutečnosti!
Banka neposkytla ani korunu ze svých prostředků! Nedošlo ke snížení jejich aktiv o jakoukoli hodnotu, naopak ještě došlo k navýšení jejich aktiv o žadatelovu pohledávku.
Kde se tedy vzaly peníze, které byly připsány na žadatelův účet?
Jsou to budoucí peníze žadatele. Je to takový finanční stroj času, který umožňuje dotáhnout si k dnešní spotřebě jeho budoucí peníze. O tyto peníze bude mít žadatel méně při budoucích příjmech.
Jak se jistina v průběhu času splatí dojde k vyrovnání závazku vůči bance a k navrácení stavu na původní výchozí hodnotu.
A jak s tím souvisí úroky – o nich se ještě nehovořilo.
Banka kromě splácení jistiny ještě od žadatele požaduje platit úroky. Úroky za co?!
Za to že zpracovala žádost si naúčtovala bankovní poplatky. Žádné peníze nám nepůjčila – jsou to budoucí peníze žadatele.
Účtování úroku je zvyková záležitost. Je to už hodně let, od kdy banky nepůjčují svoje peníze, ale provádí jen účetní operace.
Úroky účtují dál, proč by ne, jednak se nebráníme a jednak jim to vyhovuje. No a o této skutečnosti samozřejmě cudně mlčí.
Do jaké míry je takovéto počínání správné a morálně odůvodnitelné nechám na čtenáři.
Tato skutečnost je také jednou z hlavních příčin kumulace bohatství v rukou několika málo jedinců. Příjmy z úroků přes vlastnické vztahy a finanční operace postupně probublají právě k finálním vlastníkům.
No a co s tím?
Nejlepší by bylo úroky jako takové zakázat, ale to vzhledem k uzavřeným smlouvám nelze, vyvolalo by to více škody než užitku.
Úroky v současné době jsou sice daněné, ale stále je zde možnost posunout zdanění třeba někam okolo 90 %.
Co by to znamenalo? V současné době se hypotéky a půjčky odhaduji někde kolem 1,9 bilionu korun. Pokud budeme uvažovat jen bankovní sektor, tak řekněme že se dostaneme odhadem někam k 1,5 bilionu korun.
Pokud budeme odhadovat průměrný roční úrok kolem 4 % tak potom 1,5 / 100 * 4 = 0,06 bilionu to je 60 miliard. (data jsem nehledal na ČSÚ odhadl jsem je, pokud je to jinak tak si to vnímavý čtenář dokáže přepočítat) Při danění 90 % tedy celkový výnos daně kolem 54 miliard.
No a tato částka by mohla trochu, možná i více pomoci.
Po druhé světové válce bylo v Německu jako jedno z ekonomických opatření zavedeno vyšší danění příjmů bank a vůbec to nikomu neublížilo, spíše naopak.
Vyšší danění úroku je pouze jednou z možností. Jak najdu odvahu a čas, napíšu o dalších možnostech, hezký den.